A Baroque chateau is the dominant feature in Bilina, which is located near the Mírové náměstí square. Originally a Premyslid settlement was founded there at the end of the 10th century as an administrative centre of the Premyslid state in the Bílina province. In the 13th century a Gothic castle was built there, from which a vault carved in a rock and late Gothic vaults on the ground floor of the northern pavilion are still preserved. On the north side of the courtyard there is a Gothic bastion from the end of the 15th century called Manda. Since 1502 the castle was owned by the family Lobkowitz, who rebuilt it in the years 1675-1682 according to the project plans of G. T. Tencalla. In that time the Grand Hall, called Italian, with rich stucco decorations was built. The other adaptations were carried out in the 19th century. The chateau was in Lobkowitz possession until 1945, when it became a state property. Today the chateau is again owned by the Lobkowitz family and it is not open to the public. http://krusnehory-erzgebirge.eu/

V první polovině 13. století zaniklo přemyslovské správní hradiště, jehož pozůstatky se dochovaly na ostrožně nad zámkem, a jeho funkci převzal nový mostecký hrad. Bílinu v roce 1237 získal jako dědičné léno Ojíř z Frýdberka († 1253), který pravděpodobně založil gotický hrad bergfritového typu. Před koncem 13. století zemřel jiný Ojíř z Frýdberka, jehož jediná dcera se okolo roku 1290 provdala za Alberta ze Žeberka, který se roku 1295 stal vrchním zemským komořím. Jejich syn Albert stál na straně proti králi Janu Lucemburskému. Před rokem 1322 hrad zdědila Albertova jediná dcera Markéta, se kterou se oženil Ota z Bergova. Páni z Bergova Bílinu na počátku 15. století prodali Jiříkovi z Janovic a od jeho bratrů ji v roce 1407 získal Albrecht z Koldic, který byl přívržencem krále Zikmunda. V roce 1421 proto bylo město s hradem dobyto pražským svazem a bílinským hejtmanem se stal Jakoubek z Vřesovic. Město potom držel až do konce roku 1436, kdy je předal Těmovi z Koldic. V roce 1502 hrad získal Děpolt z Lobkovic († 1527), který u krále Vladislava II. dosáhl zrušení bílinských manských povinností a nechal hrad výrazně přestavit. Většinu 16. století byla Bílina rozdělena mezi různé příslušníky rodu Lobkoviců. Teprve v roce 1593 dokázal Oldřich Felix z Lobkovic († 1604) panství spojit do jediného celku. Po jeho smrti v roce 1604 panství přešlo na vdovu Annu (1557–1596) a po ní na jejich syna Viléma z Lobkovic († 1647). Vilémův syn Oldřich Adam z Lobkovic (1610–1649), který se stal nejvyšším mincmistrem Království českého, zemřel v roce 1649 a jeho manželka Anna rozená ze Šternberka († 1654) odkázala Bílinu Janu Rottalovi († 1674), svému druhému manželovi.[4] Na panství však vznesl nárok Kryštof Ferdinand Popel z Lobkovic (1614–1658), který je potom získal v roce 1656. Jeho syn, Václav Ferdinand Popel z Lobkovic (1654–1697), povýšený v roce 1670 na říšského knížete, zahájil roku 1675 přestavbu hradu na barokní zámek. Stavbu v ceně téměř 25 000 rýnských zlatých podle návrhu italského architekta Giovanniho Pietra Tencally vedl Antonio della Porta.