After the abolition of the order in 1312, the castle came under the administration of the Czech King John of Luxembourg and, between 1333 and 1346, it was owned by the Moravian margrave Charles IV Wenceslas of Luxembourg, later the Roman Emperor and the King of Bohemia. From 1350 (since 1359 called castrum Strallenberg), it was 25 later owned by the Moravian margrave John-Henry of Luxembourg, the founder of the town; then in 1375 it was taken over by his son, Jost of Luxembourg (1352-1411, the margrave of Moravia and Brandebourg). After 1380, the most important owners of the castle were members of the Moravian-Silesian branch of the family Benešovic, the lords of Kravaře (until 1433). After 1533 the castle started to deteriorate. Its oldest illustration (from 1722) shows a two-palace structure with farm buildings and two prismatic ramparts. In 1783, the outer part of the castle collapsed and the masonry was used for building purposes. The original height of the N-E fortification in the inner part of the castle remained unchanged. Between 1901 and 1903, its cylindrical tower called „bergfrit“ (height 40m, 10m in diameter) was covered with a roof and changed into a lookout designed by the famous Prague architect Kamil Hilbert. The outer ramparts were partly repaired and completed with two gates. A plaque designed by the sculptor František Juráň, was fitted into the fortification in memory of Adolf Hrstka M. D. (1864-1931, physician and former mayor of Štramberk and its indefatigable promoter). The gothic tower of the castle together with adjoining parts of the fortification (NKP) generally known as Trúba (local expression for round timber) dominantes the town. In 1994, it became its property. http://stramberk.info/

Zakladatelem hradu byli v první třetině čtrnáctého století nejspíše Benešovci. Od nich ho získal markrabě Jan Jindřich, který nechal v původním předhradí postavit nový palác a nové předhradí propojit s městským opevněním. V roce 1434 se pánem hradu stal Vilém Puklice z Pozořic, který se svými příbuznými podnikal loupežné nájezdy po východní Moravě a Slezsku. Dalšími majiteli se v letech 1481–1523 stali vladykové z Hustopečí, od kterých hrad koupili Žerotínové, za nichž byl palác postavený Janem Jindřichem renesančně přestavěn. V letech 1624–1773 hrad patřil jezuitům, kteří jej udržovali, ale v roce 1783 se částečně zřítil a začal být rozebírán na stavební materiál. Po roce 1899 byly pod vedením architekta Kamila Hilberta zahájeny úpravy areálu, při kterých byly do hradního jádra i předhradí vestavěny nové budovy, kvůli kterým byla zničena řada pozůstatků hradu.