Initially constructed as a castle in the 13th century and rebuilt in the 16th century as a château by the Robmháp family of Suchá. Notable owners include the imperial field marshal and martial councillor Sigismund Myslík of Hyršov and the Španovský family of Lisov. The Discalced Carmelites, who came to Pacov in 1708, started converting the palace into a monastery and the Abbey Church of St. Wenceslas in 1718. The famous architect Kilian Ignaz Dientzenhofer designed plans for further development in 1739. The building was ultimately reconstituted as a manor house after the monastery’s dissolution by Joseph II in 1787, its square layout being broken in 1884 when the east wing was torn down. In the 1860s the château housed a grammar school and teacher’s quarters where the poet Antonín Sova was born on February 26, 1864, as a son of the local schoolmaster Jan Sova. Sova’s birth is now commemorated by a JV Dušek monument on top of the ramparts. The Weiss von Tessbach family owned the château until May 1945 when it was appropriated by state authorities. From 1947 to 1992 it was occupied by the Czechoslovakian People’s Army. The château’s ongoing renovation started in 1997 when it once again became municipal property. Today it houses the town council, Antonín Sova History Museum, public library, and Tourist Information Centre. http://zamekpacov.cz/

První zmínka o panském sídle v Pacově pochází z roku 1316, kdy zde sídlil Oldřich z Pacova. Kromě něj jsou známy ještě Hron z Pacova a Čéč z Pacova. Ve 14. století jej získal Jan Lucemburský, který jej v roce 1345 dal do zástavy Petru II. z Rožmberka. Po vyplacení jej získal rod Vchynů. V roce 1394 je jako majitel zmiňován Hynek Tluksa z Čechtic a ten jej roku 1401 prodal Petru a Janu Malovcovi z Malovic. Petr Malovce byl známý svými spory s Jindřichem z Dubé, které ukončila až zemská hotovost, když oblehla pacovskou tvrz s městečkem. Za Malovců došlo také k přestavbě tvrze na hrad. V roce 1528 odkoupil pacovské panství s hradem, dvorem, pivovarem, městečkem a dalšímu 18 vesnicemi Václav Robmháp ze Suché. V roce 1550 jej zakoupil Oldřich Španovský z Lisova a po jeho smrti o 3 roky později jej získala jako poručnice Magdaléna z Eincingu. V roce 1559 její poručnictví skončilo a majetek byl rozdělen mezi 5 Oldřichových synů. V majetku Španovských zůstal do roku 1616, kdy Pacov zakoupila Anastazie Vítová ze Rzavého. Její syn se ovšem zúčastnil stavovského povstání, takže mu byl majetek v roce 1622 zkonfiskován. O rok později jej získala Anna Markéta Šléglová z Vrtby a od ní jej v roce 1630 zakoupil Jan starší Černín z Chudenic spolu s manželkou Zuzanou Homutovou z Harasova. V roce 1643 jej tehdy již ovdovělá Zuzana prodala generálu Zikmundu Myslíku z Hiršova a po jeho smrti v roce 1666 jej spravovala jeho druhá manželka Johanka Eusebie Barbora ze Žďáru a po její smrti přešel po karmelitánský klášter v Praze na Malé Straně. Karmelitáni zámek přestavěli v barokní klášter, nechali u něho postavit kostel sv. Václava a v roce 1708 sem přesídlili. V roce 1787 císař Josef II. klášter zrušil a zámek připadl náboženskému fondu. V roce 1835 jej spolu s panstvím a vesnicemi Roučkovice, Samšín, Cetoraz, Bedřichov, Zhořec a Salačova Lhota odkoupil Maximilián Bedřich Gudenus a jeho manželka Otýlie z Mirbachu a od nich v roce 1844 knížata Löwenstein-Wertheim-Freudenbergové. V 70. letech 19. století pak přešel do majetku Adolfa Weisse, jehož rod jej vlastnil do roku 1945. Od roku 1945 jej spravoval stát, od roku 1947 zde sídlila vojenská posádka. Ta jej jako zdevastovaný opustila v roce 1992. Od roku 1997, kdy jej získalo do svého vlastnictví město, procházel celkovou rekonstrukcí a zpřístupnilo veřejnosti.