The existence of an original fortress on the site of today's château is assumed from sometime around the middle of the 14th century. It was built on a rocky granite outcrop, which, after the damming of a stream and the filling up of a fishpond, became an island. The first written source is an entry into the land records from 1465, mentioning the division of the property of deceased Ctibor of Zásmuk between his two sons Petr and Václav. The fortress then might have been sold into the ownership of Diviš Boubínský of Újezd, who sold it to the knightly family of Káb of Rybňan sometime around 1530. The family had the original Gothic castle rebuilt and the basic Renaissance remodelling carried out between 1542-1555, and the château acquired the name Nová Lhota.In 1597, the château was sold to Vilém Růt of Dírná who had the building rendered with red plaster, from which it got its name Červená Lhota. The last of the Ruts, Bohuslav, had to leave the Bohemian lands as an Utraquist after the Battle of White Mountain. In 1621, Červená Lhota was inhabited by Antonio Bruccio, who died in 1639 without an heir. With his death, Lhota lost its function as a residence and it was used by his successors as occasional cottage. In 1641, it was acquired by aristocrat Vilém Slavat of Chlum and Košumberk and later it passed into the hands of the Windischgrätz family. Bedřich Arnošt Windischgrätz and his son Leopold dragged the dominion into great debts due to their out-dated style of economics, so the custodian of his under-aged successor Josef recommended the sale of the dominion. In 1755 the château then was obtained by the free lords of Gudenus. Franz de Paul, free lord of Gudenus, shortly afterwards initiated several constructions, which were brought to an abrupt halt in 1774 by a great fire, which destroyed essentially all agricultural buildings. In 1776, Červená Lhota welcomed a new owner, Baron Ignác Stillfried, a progressive aristocrat of Prussian Silesia whose son sold the dominion to Jakub Veith in 1820. His daughter Terezie sold the château again in 1835, this time into the princely hands of Heinrich Eduard Schönburg-Hartenstein who gave the castle to his son Josef Alexandr Schönburg-Hartenstein. He died in 1937 and was buried into the newly built tomb, and thus spared the destructive events of the new war, which drew the curtains closed for the entire aristocratic history of Červená Lhota château. After the confiscation of the château by the Czechoslovak state in 1946, a children's clinic was established here. However, a year later, the château was granted to a National Culture Commission, and in 1949 it was opened to the public.

Červená Lhota je renesanční vodní zámek ve východní části jižních Čech na severu Jindřichohradecka. U něj se nachází stejnojmenná ves, nyní část obce Pluhův Žďár. Zámek s rybníkem, parkem a některými hospodářskými budovami je od roku 2001 národní kulturní památkou České republiky. Je ve vlastnictví státu (správu zajišťuje Národní památkový ústav) a je přístupný veřejnosti. První písemná zmínka pochází z roku 1465. Gotická tvrz zde v údolí Dírenského potoka na žulovém skalním útesu vznikla již ve 14. století. Přehrazením potoka hrází a odtěžením skalní šíje se skála změnila v ostrov. V roce 1530 se majiteli tvrze stali rytíři Kábové z Rybňan. Jan Kába z Rybňan nechal starou gotickou tvrz přestavět na pohodlnější renesanční zámeček, zvaný od té doby Nová Lhota. Pojmenování Červená Lhota se objevuje až od počátku 17. století, podle barvy zámku (vyšlo z pověsti). Růtové z Dírné zámek získali na konci 16. století. Jako utrakvistům jim ovšem byl majetek po bitvě na Bílé hoře roku 1620 konfiskován, i když se českého stavovského povstání nezúčastnili. V dobách třicetileté války vlastnil místní panství italský rytmistr Antonio Bruccio. Po jeho smrti koupil zámek v roce 1641 Vilém Slavata z Chlumu a Košumberka. Po roce 1641 a v letech 1658–1678 probíhaly na zámku barokní přestavby, které proměnily šlechtické sídlo na letohrádek, kam Slavatové dojížděli z nedalekého Jindřichova Hradce. Po vymření rodu Slavatů po meči v roce 1693 zdědila Červenou Lhotu po roce neteř posledního Slavaty Marie Terezie, provdaná do rodiny Windischgrätzů. Od poloviny 18. století se majitelé opět několikrát změnili. Za Ignáce Stillfrieda pobýval v letech 1796–1799 na zámku skladatel a spoluzakladatel německé opery Karl Ditters von Dittersdorf. Od roku 1835 vlastnili zámek postupně členové čtyř generací knížecí rodiny Schönburg-Hartenstein – německých říšských knížat. Tento rod zámek obýval až do roku 1945, kdy jim jako německým občanům byl zámek zkonfiskován. Poslední majitelé dali v polovině 19. století zámeckou věž a štíty upravit novogoticky. Mezi lety 1903–1913 byly za prince Johanna Schönburg-Hartenstein tyto úpravy odstraněny a nahrazeny památkově poučenou neorenesanční přestavbou podle projektu architekta Humberta Walchera z Moltheimu, která dala zámku jeho dnešní podobu.

paid parking (200 meters) https://www.zamek-cervenalhota.cz/ru/Informaciya-dlya-posetiteley/Vhodnaya-plata https://www.zamek-cervenalhota.cz/ru/Informaciya-dlya-posetiteley/Vhodnaya-plata https://www.zamek-cervenalhota.cz/ru/Informaciya-dlya-posetiteley/Vhodnaya-plata

-