The former princely settlement in Bechyně, first mentioned in the 9th century, is situated on the southernmost rock promontory overlooking the confluence of the Smutná and the Lužnice rivers. King Přemysl Otakar II obtained the "desert mountain of Bechyně" before 1268 from the property of Prague bishops and had a stone castle built there. Under the reign of King Jan Lucemburský a town was founded around the castle, and fortified with town walls in 1323. New mighty fortification of the castle was implemented in the 15th century. Since the 1270s the castle changed owners several times, in 1340 even including the Lords of Šternberk (again in 1477 to 1530, and then between 1596 and 1715), who sold the Bechyně estate to Margrave Jošt in 1367. Under the Bechyně Family of Lažany at the turn of 1422-1423 the town was set on fire by the Hussite commander Jan Hvězda of Vícemilice; but the castle was only conquered by Prokop Holý in 1428. The only remnants of the earliest seat, reconstructed in 1477 and then in the period of 1510 to 1527, include parts of two lengthwise buildings connected with a crosswise wing, which was attached in the renaissance period to the newly built Vok chateau. The fourth wing, closing the southern end of the yard, was pulled down in 1791. Following the era of the Švamberk family, who owned Bechyně since 1530, the reign was taken over by Petr Vok of Rožmberk in the years 1569 to 1596, who celebrated his wedding there (on 14 February 1580) with Kateřina of Ludanice. By the marriage of Marie Terezie of Šternberk in 1715, whose husband became Jan Leopold Count Paar, the Bechyně estate came into the possession of the Paar family, who stayed there till 1948, when the chateau was confiscated by the state. Then the building was used by the Czech Academy of Science. After the revolution the estate was restituted and now belongs to a company with its seat in Vaduz (Liechtenstein) and the name Herrschaft Bechyne SE, owned by Josef Šťáva. http://panstvi-bechyne.cz/

Zámku předcházel hrad, jehož doba výstavby není známa. Nicméně o Bechyni se zmiňuje už Kosmova kronika, ve které je uvedena provincia Bechinensis jako jeden ze článků staré organizace církevní správy. Teprve od poloviny 12. století můžeme spolehlivě sledovat dějiny Bechyně, nicméně v této době zde hrad zřejmě ještě nestál. K tomu došlo až za vlády Přemysla Otakara II., kdy vyvrcholily snahy českých králů o upevnění svého vlivu v této oblasti. Ten nechal v roce 1268 na pusté hoře Bechyni vystavět hrad, který se měl stát jeho opěrným bodem v jižních Čechách v bojích proti Vítkovcům. Po Přemyslově smrti v roce 1278 a opakovaných bezvládích a především slabé vlády Jana Lucemburského došlo k oslabení královského vlivu v oblasti. Naopak stoupla moc Vítkovců, resp. Rožmberků (především pak Petra I. z Rožmberka), kteří postupně získali části bechyňského panství. Před rokem 1340 se Bechyně dostal do majetku Štěpána z Kunštátu a posléze ji vyměnil s Jindřichem Leflem z Lažan, jehož potomci se psali Bechyňové z Lažan, za náchodské panství. Jindřich Lefl byl nejprve příznivcem mistra Jana Husa, později se však přiklonil na stranu císaře Zikmunda. Vzhledem k blízkosti Tábora však jeho postavení nebylo příliš snadné. Roku 1422 byla Bechyně dobyta a vypálena vojsky Jana Hvězdy z Vícemilic. Hrad se však hejtmanovi Zdislavu z Hartvíkova podařilo uhájit. Při obležení Bechyně v roce 1428 se však už hradní posádka vzdala a hrad s městem obsadil Jan Bleha z Těšnice. Během tohoto obléhání padl Jaroslav z Trocnova, bratr Jana Žižky. V roce 1477 odkoupili od Oldřicha z Grafeneku panství bratři Jaroslav a Zdeslav ze Šternberka. Od jejich dědiců jej pak v roce 1530 odkoupil Kryštof ze Švamberka a na Zvíkově a v roce 1569 Petr Vok z Rožmberka (1539-1611), který nechal hrad v letech 1581-1584 nákladně přestavět. Autorem přestavby byl Baldassare Maggi z Arogna. Petr Vok vedl velmi bohatý společenský život, což se projevilo i ve značné zadluženosti. Po sňatku s Kateřinou z Ludanic se umoudřil, ale po smrti bratra Viléma v roce 1592 po něm převzal jeho dluhy, takže byl nucen některá panství odprodat. V roce 1596 panství zakoupil Adam ze Šternberka a na Sedlci (1575-1623). V držení Šternberků zůstal do roku 1761. Jako důsledek sňatku (1715) dědičky bechyňského panství Marie Terezie Violanty ze Šternberka (1699-1761) s Janem Leopoldem Paarem (1693-1741) přešel zámek do rukou Paarů. Po smrti Marie Terezie zdědil zámek její syn z prvního manželství Jan Václav Paar (1719-1792). Za Paarů prošel zámek řadou drobných úprav. V držení tohoto rodu pak zůstal do roku 1948, kdy byl znárodněn. Posledním majitelem Bechyně a dalších statků byl kníže Alfons (1903-1979), který byl jedním ze signatářů memoranda české a moravské šlechty prezidentu Háchovi v roce 1939.V období komunistické totality se z bechyňského zámku stalo rekreační zařízení Akademie věd. Na začátku 90. let 20. století sice zámek restituovali sourozenci Alfons Václav Paar (1932-2016, 7. kníže rodu Paarů), Karel Eduard (* 1934, emeritní velkopřevor Českého velkopřevorství řádu maltézských rytířů) a Eleonora Markéta, avšak posléze ho prodali. V současnosti obhospodařuje zámek firma Panství Bechyně s. r. o., která patří jako česká dceřiná společnost pod Panství Bechyně SE / Herrschaft Bechyne SE.